Můžu začít psát
První kroky
Svoje důvody pro učení se španělštiny jsem uvedla v předchozím příspěvku.
Můj cíle bylo za rok se naučit španělsky tak abych se v pohodě domluvila. Moje představa byla dostat se na úroveň B1-B2, alespoň na její začátek. Pro představu B1-B2 odpovídá úrovni státní maturity nebo Cambridgeské zkoušce FCE.
Můj původní plán byl: učit se 1-2 měsíce s aplikací a potom 2-4 měsíce s učebnicí pro samouky. Vím, že nemám problém s disciplínou ani s motivací, takže to by mi mohlo vyhovovat. Navíc se se mnou chtěla učit i moje dcera, takže úplně sama bych v tom ani nebyla. Nechtělo se mi platit za lektora, dokud si s ním nebudu moci aspoň trochu popovídat. Zhruba po půl roce samostudia bych si tedy našla lektora pro soukromé hodiny. Díky tomu budu mít svobodu jakým tempem se budu posouvat a čas strávený učením využiji na 100%. Navíc kromě španělštiny budu snad moct okoukat pár lektorských triků a přiučit se něco z oboru.
Nedopadlo to přesně podle původních představ. Jak se všechno vyvíjelo se dozvíte, když budete část dál.
Plány co vyšly a ty, které jsem pozměnila
Začala jsem opravdu tím, že jsem přes letní prázdniny (skoro) každý den strávila 5-30 minut učením slovíček na Duolingu. (Duolingo je v základní verzi bezplatná aplikace na mobilní telefon.) Můj nejdelší streak (řada dnů, kdy se učíte) byl 52 dnů. Dcerka zvláda 120! V září, kdy přibylo práce, jsem pokračovala, ale s občasnými výpadky.
S aplikací jsem se začala učit proto, že jsem chtěla umět pár slovíček a frází, než se pustím do studia s učebnicí. Říkala jsem si, že když budu mít pocit, že mi to pěkně jde, protože už trochu nebo umím, bude mě to motivovat. A opravdu to zafungovalo.
Na přelomu září jsem se v rámci profesního rozvoje zúčastnila víkendového Kurzu zrychleného učení cizích jazyků Jakuba Poka. Bylo to skvělé. Jakub má vypracovanou jednoduchý postup studia jazyka, vhodný především pro samouky. Středobodem je metoda učení slovíček v příbězích, která mě opravdu nadchla. Koupila jsem si učebnici španělštiny pro samouky a začala se učit. Metoda učení slovíček v příbězích může být zpočátku výzva, která se ale rozhodně vyplatí. V některém z budoucích příspěvků se jí budu věnovat podrobněji.
Od října do konce roku jsem se sama naučila prvních deset lekcí v učebnici. Na leden jsem se domluvila s lektorkou Renatou, že začneme s hodinami. Trochu mě překvapilo, že když viděla mou učebnici, rovnou mi doporučila jinou s tím, že ta mě naučí používat skutečně současnou mluvenou formu jazyka. To znamená, začít znova od začátku, můj plán naučit se do roka španělštinu na úroveň B1-B2 se trochu prodlouží. Na druhou stranu mám pocit, že jsem u lektorky v dobrých rukou.
Nový začátek a nový plán
Cíl naučit se španělsky na úroveň středně pokročilého mi zůstal. Změnil se časový rámec, protože budu začínat s novou učebnicí od začátku. To znamená určité zdržení. Já však nepatřím k těm, kdo chtějí mít rychlý postup stylu hlavně kvantita, kvalita až na druhém místě. Nevadí mi tedy věnovat čas opakování pokud to znamená, že se základy naučím opravdu perfektně. Ze zkušenosti vím, že z toho budu v budoucnosti těžit. Nový plán pro postup učení tedy zní: zvládnout novou učebnici za 12 měsíců. Učebnice má 21 lekcí + opakovací část, takže to vychází na dvě lekce za měsíc, což by mohlo být reálné. Nebudu ve stresu, když to půjde rychleji, ani když to půjde pomaleji. Chci si to užít a navíc vím, že je to experiment.
Mám cíl = mám motivaci.
Můj cíl je: naučit se španělsky na úroveň B1-B2, protože mě to baví a protože chci nasbírat zkušenosti v roli studenta. To ze mě udělá lepší lektoru.
Nastavila jsem si však svůj cíl správně?
Dobře formulovaný cíl by měl být co nejkonkrétnější, měl by to být skutečný důvod, proč se pouštím do učení a patří k němu i představa toho, co získám tím, že ho dosáhnu (například „na dovolené v létě si chci umět koupit plavky, postěžovat si v hotelu, zavolat taxi a objednat místní specialitu“ nebo „chci změnit zaměstnání a do půl roka potřebuji být schopna zvládnout přijímací pohovor ve španělštině“). Takový cíl mě vrátí do hry až přijdou chvíle, kdy budu mít pocit, že bych to nejraději vzdala.
Až půjde do tuhého vrátím se v úvaze k tomu, jestli byl můj cíl dostatečný a jak mi pomohl. Nebo možná naopak…
