Jazyky se učím již od základní školy. Začala jsem ruštinou, ze které si toho moc nepamatuji, ale pomohlo mi to domluvit se o základních věcech už po týdnu pobytu na Ukrajině. Na střední a vyšší odborné škole jsem se učila němčinu. Potom i s mojí babičkou a v jazykovém kurzu jako přípravu na zkoušku u Goethe Institutu. Angličtinu jsem se učila zpočátku jako samouk v Čechách a při pobytu v Anglii a Skotsku, později v jazykovém kurzu v rámci přípravy na Cambridgeskou zkoušku.
Základní škola
Základní školu přeskočím, tam si upřímně vzpomínám na jedinou věc a to je, že mi paní učitelka při předávání vysvědčení pokaždé říkala: „Kdyby ses snažila, mohlas mít lepší známku.“ Dost mě to mátlo, protože mi tenkrát nikdo neřekl, jak se teda mám víc snažit.
Střední a vyšší odborná škola
Na střední škole jsme od prvního do třetího ročníku probírali pořád totéž, pokaždé s novou profesorkou. Když jsem i na potřetí nosila domů trojky, rozhodla se moje babička trochu mě popostrčit. Tak jsem získala první zkušenost se soukromou výukou 1:1. Babička mě učila jenom gramatiku a jedině jí vděčím za to, že jsem pochopila, že to zvládnu. Dělali jsme totiž každé cvičení tak dlouho, dokud jsem ho nezvládla bez chyby. Bylo to úmorné, seděla jsem někdy 4 nebo i 8 hodin za den nad gramatickými cvičeními, zatímco mí sourozenci si hráli venku. A když jsem nechtěla spolupracovat, nedostala jsem od babičky kapesné. I vnější motivace někdy zabere :-).
I během studia na vyšší odborné škole jsem jezdila za babičkou na hodiny němčiny. Kromě dvouhodinové lekce jsem dostala ještě oběd a vždycky něco k jídlu s sebou. Protože jsem tou dobou už bydlela sama, i tohle pro mě bylo někdy rozhodující. Opět vnější motivace.
První zkušenost z kurzu a první kroky samouka
Když jsem později začala pracovat, spolupracovala jsem s německými, rakouskými a švýcarskými organizacemi. I tak jsem začala pociťovat, že angličtina by mi otevřela obzory ještě mnohem lepším způsobem. Rozhodla jsem se proto udělat si rok pauzu a vycestovat do Británie, kde bych se učila jazyk. Na přípravu jsem se přihlásila do kurzu. Byla jsem na dvou hodinách a pochopila jsem, že doma se toho za stejnou dobu naučím trojnásobně víc. Zbytek knihy, kterou jsem si do kurzu koupila jsem si tedy před odjezdem prošla sama. Upřímně neměla jsem v tom žádný systém, šlo mi hlavně o základní slovní zásobu.
Pobyt v Británii
O půl roku později jsem odjela pracovat do Skotska na koňskou farmu. S sebou jsem si vzala Cvičebnici anglické gramatiky a slovník (tehdy ještě papírový). Učila jsem se především mluvením s lidmi. Byla jsem jako malé dítě. (Přines mi oranžovou lopatu. – Ha ukazuje rukou, asi mám pro něco dojít. Orange – to je oranžová – Přinesla jsem pytel mrkví. – Ne, přines mi oranžovou lopatu. – přinesla jsem ještě jednu nebo dvě věci, nedostala jsem s nimi po hlavě a nakonec už v blízkosti zbyla jen ta lopata. Tak jsem se naučila, že lopata se řekne shovel.) Ve volném čase jsem se pokoušela číst knihy (to mi moc nešlo) a dělala si cvičení z knihy. Ve Cvičebnici anglické gramatiky nenajdete vysvětlení jevů, pouze překladové fráze a věty ke každému okruhu.
Později jsem jela ještě na mezinárodní školu na severu Anglie, kde jsem pracovala v kuchyni a volný čas trávila se stovkami studentů a zaměstnanců doslova ze všech kontinentů. S sebou jsem tentokrát měla English Grammar in Use – učebnici anglické gramatiky, kde na jedné straně je gramatický jev vysvětlený a na protější straně jsou potom cvičení.
Jazykové kurzy a vyučování angličtiny
Po návratu do Čech jsem se přihlásila do jazykové školy a rok jsem učila děti, další rok i dospělé studenty. Během této doby jsem zjistila, že umím veškerou gramatiku skvěle používat. Vysvětlit ji a naučit někoho jiného je ale jiná věc. První roky vyučování jsem tedy hodně času trávila doplňováním si teorie. Zjišťovala jsem, jak angličtina funguje a proč jsou věci tak jak jsou.
Později jsem začala chodit do jazykové školy na kurzy. Nejprve jsem si udělala certifikát z němčiny kde jsem měla přeci jen náskok, později i z angličtiny. Prošla jsem jazykovými kurzy na 4 různých jazykovkách. Jeden kurz jsem okamžitě opustila. Jeden jsem dochodila cca z 60 procent, protože mi bylo líto peněz. Další dva jsem ochodila všechny hodiny.
V čem byl rozdíl? Ve dvou zásadních věcech – v počtu studentů ve skupině a v lektorovi. Ty dva kurzy, které jsem opravdu využila byly na jazykových školách, kde lektoři musí být vzdělaní a dovzdělávat se průběžně dál. Bylo vidět, že ví, co dělají a proč to dělají, nehledě na to, jestli někdy sami udělali chybu. Na úrovni C2 už spousta rodilých mluvčích udělá spoustu chyb ve cvičení. Jde tam často o takové detaily, že je třeba v každodenním životě tolik nepotřebujete a hodí se vám jen v určitém oboru apod. Lektoři v mých kurzech tohle klidně přiznali, ale vždycky řekli také – tohle jsem si musel najít, abych vám to řekl, nebo teď opravdu nevím, ale do příště ti to vyhledám a vysvětlím.
Oba jazyky umím na relativně vysoké úrovni (němčinu na C1 a angličtinu C2 – ta odpovídá úrovni rodilého mluvčího). Přesto se dodnes učím a objevuji.
Samouk
Na mateřské dovolené jsem se chtěla začít učit italštinu. Nebylo moc peněz ani času, tak jsem se začala učit s Duolingem. Učila jsem se asi půl roku skoro každý den a naučila jsem se rozuměl základní slovní zásobě. Na dovolené v Itálii jsem pochopila nápisy na obchodech a cedulky na výrobcích, ale nepopovídala bych si.
Kvůli dceři jsem potom od italštiny přešla na španělštinu. V plánu bylo společně si potom najmout lektora. To nedopadlo, protože i když se dcerka pilně učila s Duolingem, nepřešla k učebnici pro samouky a tak jsme brzo byly každá jinde. Více o mých začátcích se španělštinou se můžete dočíst v prvních příspěvcích tohoto blogu.
Co z toho vyplývá
K čemu mi celá tahle zkušenost byla, co jsem se z ní naučila a využívám i dnes, se dozvíte v příštím příspěvku.
